Žába na dně studny.

Byla jednou jedna žába a ta žila ve studni.

Jednoho dne, když právě poskakovala po okraji (okruží) studny,
znenadání potkala mořskou želvu, která přišla od moře.

Žába říká želvě:
"Podívej, jak si tady překrásně žiju!
Když mám radost, tak si chvíli hraji na okraji studny;
když se unavím, tak si jdu odpočinout vedle studny;
když si chci zaplavat, skočím do studny a plavu sem a tam;
když se chci projít, tak se projdu v blátě.
Podívej, kdo se má líp než já? Já jsem tady pánem,
život je neobyčejně radostný. Zvu tě pobavit se do studny."

Želva to vyslechla a chtěla se jít podívat.
Ale ještě její levá noha úplně nevkročila, když její pravá noha uvízla.
Okamžitě ucouvla zpátky a říká žábě:
"Viděla jsi už někdy moře?
Mořská šíře není pouze několik tisíc li široká,
hloubka moře není pouze několik sáhů hluboká.
Žít v tak ohromně nekonečném oceánu, to je teprve ta pravá radost!"

Když žába uslyšela želvinu řeč, cítila se zaskočená.
Pomyslela si: ó, vně studny ještě existuje takový velký svět!

Existuje jedno rčení: "Sedět ve studni a pozorovat nebe", které má stejný význam.

autor: Zhuang Zi, název díla: Podzimní vody